Jernej Kruder: Z tréninků utíkám do skal

Nejdelším dlouhodobým plánem Jerneje Krudera je lézt až do smrti. Aby to vydržel a aby mu lezení pořád přinášelo radost, naučil se střídat různé disciplíny. A dobrý je ve všech – od boulderingu až po bigwally.

Momentálně tě nejvíc zaměstnává cestování za závody Světového poháru – je závodění v roce 2019 tvoje priorita?

Moje srdce patří skalnímu lezení, ale protože jsem přijal olympijskou výzvu, musím letos závodit, co nejvíc to půjde.

Chystáš i tak nějakou pauzu v závodění, která ti umožní zalézt si venku? 

Jak jsem řekl, lezení venku ve skalách mám nejradši. Během závodů není čas na větší projekty, ale vždycky mám radost, když se mi povede aspoň utéct z tréninku do skal. Ve Slovinsku to naštěstí nedá moc práce.


Máš teď vybrané nějaké projekty, na které teď myslíš?

Jsou projekty krátko a dlouhodobé. Můj první a v podstatě celkem krátkodobý projekt teď je kvalifikovat se na olympiádu. Mezi závody se pokusím občas utéct do své domácí oblasti Sopota, kde chci dokončit dva projekty za 9a/+. V létě – pokud mi to časově vyjde – bych chtěl vylézt pár alpských vícedélek. A podzim mám zarezervovaný pro pár výletů do Švýcarska a do Chorvatska. (pozn.: O lezení v Chorvatsku čtěte zde.)

Chystáš se letos závodit i na laně a vrychlosti?

Olympijská kombinace vyžaduje, abychom trénovali a závodili ve všech třech disciplínách, takže ano.

Co si myslíš o olympijské trojkombinaci? Řada lezců ji odsuzuje, ale ty jsi kdysi závodil i v rychlosti, takže bys ji nemusel hodnotit tak přísně.

Já si myslím, že olympijskou trojkombinaci nemá rád nikdo. Ale teď už s ní nic neuděláme a je jen na nás, jestli se s ní popereme, nebo si budeme stěžovat s rukama v klíně. Já mám naštěstí lano i bouldering hrozně rád, takže pro mě není těžké trénovat na obojí. Rychlost se od obojího zásadně liší, ale vlastně mě taky baví. Je dobrá k rozvoji obecné síly a dynamiky. Její nevýhodou je, že je hrozně vyčerpávající a okrádá nás o čas, který bychom jinak mohli věnovat pořádnému tréninku na boulder a lano.

Tvůj lezecký styl by se dal popsat jako výrazně dynamický a silový – kde jsi k němu přišel?

Upřímně – nemám tušení, odkud se ta šílená dynamičnost bere. Často si říkám, že jsem měl prostě štěstí a narodil jsem se s ní. Nikdy jsem specificky netrénoval, abych ji získal, a kdykoli vidím na závodech boulder, který ji vyžaduje, tak vím, že ho vylezu. Docela mi jsou i plotny, ale to už je výsledek tréninku.

"Můj nejdůležitější dlouhodobý plán je zůstat u lezení až do smrti."

Co je tvůj nestyl?

Flexibilita kyčlí.

Snažíš se cestám, které ti nesednou, spíš vyhýbat, nebo je naopak vyhledáváš?

Upřímně řečeno se jim raději vyhýbám. Ale když už se do takové cesty pustím a nakonec ji vylezu, vítězství je o to sladší. Obecně ale vyhledávám cesty, které mi sedí, protože když lezu to, co mi jde, tak si lezení užívám naplno. 

 Jak moc obětováváš tréninku?

Míň než kdysi. Lezení pro mě není jenom hobby nebo sport, je to moje největší vášeň i práce. A proto potřebuju mít těžké tréninky i lezení pro radost v rovnováze.

Máš svého oblíbeného spolulezce, jističe a tréninkového partnera?

Ve Slovinsku jsem popravdě řečeno rád, když někoho na lano najdu. Ale v případě bigwallů mi hodně záleží na tom, s kým do nich jdu. Třeba El Capa si nedovedu představit s nikým jiným než s Marcem Jubesem. A pokud jde o trénink, tak jsem rád, když mám společnost bez ohledu na výkonnostní skupinu.

Jaká je tvoje nejoblíbenější oblast?

Svět je obrovský a spousta oblastí – ať už jsou jakkoli velké – nabízí dobré lezení. Kdybych si opravdu musel vybrat, tak Ticino.

"Opakovaný neúspěch zvyšuje hodnotu přelezu, když na něj pak jednou dojde."

Jaké svojí cesty si nejvíc vážíš? A která ti udělala největší radost po přelezu?

To je těžká otázka. Hodně času jsem strávil projektováním svého prvního 9a v domácí oblasti. A pak je tu samozřejmě Dugi rat 9a+, nejtěžší cesta Chorvatska, kvůli které jsem se musel pětkrát vrátit. A existuje řada projektů, které mě stály ještě víc času, ale pořád jsem je nepřelezl.

Opakovaný neúspěch zvyšuje hodnotu přelezu, když na něj pak jednou dojde. A touhle optikou je nejvýš na mém seznamu úspěchů prváč Dugi rat 9a+. 

A jaké máš středně a dlouhodobé plány?

Nejdůležitější dlouhodobý plán je zůstat u lezení až do smrti. Vždycky si budu hledat pěkné projekty – od 8C/+ boulderů po těžké vícedélky v horách. Musím střídat nejrůznější lezecké styly, abych se nezačal nudit. V tuhle chvíli jsem plně oddaný závodům, ale jak bude po olympiádě, chci se vrátit na El Capa nebo tak někam.

Více o Jernejovi