Chorvatsko v proměnách času
Když jsem začal dávat dohromady prvního chorvatského průvodce, byl rok 1991 a popravdě řečeno nebylo moc o čem psát. V celé zemi existovalo 16 oblastí a některé neměly víc než jednu dvě cesty. V té době byla v Chorvatsku válka a já jsem cítil silnou potřebu soustředit se na něco dobrého, co mi pomůže hledět do budoucnosti s nadějí.
Dneska, o necelých 30 let později, je situace tak odlišná, jak si vůbec lze představit. Při přípravě nových vydání mívám potíže rozhodnout, které ze spousty oblastí zahrnout, a které vypustit. Chorvatsko se změnilo v jednu z lezecky nejzajímavějších destinací v Evropě. A to není jeho potenciál ještě ani zdaleka vyčerpán. Spousty krásných linií čekají, až je někdo prostoupí a navrtá. Místní lezci tvrdě pracují na otvírání nových oblastí, ale lezecká komunita není v Chorvatsku tak velká, aby bylo všechno hned. Proto vítáme, že se k nám v poslední době vydávájí dělat svoje prvovýstupy lezci z okolních zemí.
Skvělý matroš a krásné výhledy
Naprostá většina lezeckých oblastí vděčí svému mládí za to, že jsou dobře zajištěné a skála v nich není oklouzaná. Sektory jsou navíc zřídkakdy přelidněné – z tohoto pravidla ovšem tvoří výjimku dnes již dost známá Paklenica. Logickým důsledkem chorvatské geografie pak je blízkost moře a krásný výhled na něj z většiny sektorů. Program na restdayové activity se díky přívětivým teplotám Jaderského moře nabízí také sám.
Lezení je v Chorvatsku možné po celý rok. Vždycky najdete sektory, které jsou přívětivě stinné či naopak slunečné. Nejlepší částí roku k návštěvě je čas od podzimu do jara.
Kde jsou ty nejlepší skály
Celou zemi můžeme rozdělit do několika velkých lezeckých regionů: Istrie a Kvarner na severozápadě, Dalmácie a ostrovy na jihu a menší region na severu.
SEVER
Začneme tím nejmenším. Ve srovnání s dlouhým chorvatským pobřežím je sever na oblasti relativně chudý, ale za návštěvu stojí zejména pokud máte cestu do Záhřebu. Osobně doporučuji dvě zajímavé oblasti: Pokojec a Kalnik. Druhý jmenovaný je domácí oblastí lezců z hlavního města a patrně nejnavštěvovanější skálou v zemi. Kalnik je situován uvnitř a kolem středověkého hradu, který byl dějištěm bitvy mezi Chorvaty a Tatary ve 13. století. Samotný hrad i všechny hlavní sektory leží na hoře Kalnik, odkud je pěkný výhled na přilehlý venkov. Lezecky Kalnik uspokojí všechny, kdo hledají lehčí a středně těžké cesty. Celkem je tu přes 170 dobře zajištěných linií, přístupy jsou krátké a nedaleko je horská chata s dobrou kuchyní a nabídkou ubytování.
Pokojec je jiný. Zajímavý je už velmi netypickým materiálem, který vznikl usazováním mořského písku a hornin, které tvořily Panonské more. Na skále a pod jejím povrchem je díky tomu řada zkamenělých mušlí. Lezení v Pokojci je velmi specifické – většina chytů jsou malé kapsičky a lišty. Rozhodně se tu vyplatí mít silné prsty a dobrou techniku nohou. Na rozdíl od Kalniku pak Pokojec doporučuji spíš zkušenějším lezcům. Polovina cest je tu přinejmenším za 7a a navíc se o místní klasifikaci nedá říct, že by byla dvakrát přívětivá. Kvůli specifickému stylu lezení je každý onsight v Pokojci těžký.
ISTRIA AND KVARNER
Od zbytku země je Istrie oddělená horou Učka. Kdykoli projíždím tunelem a přijíždím na Istrii, mám pocit, jako bych vstupoval do jiného světa. Istrie je totiž kouzelná – je plná malých kopečků a poklidných středověkých vesniček. Její pobřeží se v průběhu turistické sezóny samozřejmě poněkud změní, ale ani tehdy není prosto svého šarmu.
Lezecky je Istrie rozhodně jednou z nejrozvinutějších částí Chorvatska. Je to díky blízkosti Itálie a zbytku kontinentu. Cesty jsou tady dílem místních i řady lezců z ciziny, zejména z Rakouska a z Itálie.
Lezecký střed Istrie tvoří městečko Buzet. V okruhu 10 kilometrů kolem něj najdete několik opravdu skvělých skal. Nejznámější z nich se jmenuje Kompanj a nabízí stovku cest v kvalitním vápenci. Většinou jsou kolmé nebo mírně převislé s drobnými lištami a krápníky. Perfektní podmínka sem přichází v zimě, kdy je tu pořád dostatek slunce. Obtížnosti jsou rozložené v šestém a sedmém francouzském stupni. Za jedinou nevýhodu Kompanje lze považovat jeho rostoucí vytíženost během víkendů. Naštěstí je kam utéci, pokud raději lezete v tišší atmosféře. Dvě menší oblasti leží u nedaleké vesničky Roč. Tady bych vaší pozornosti obzvláště doporučil cesty Sunset Roč a Rock´n´Roč.
Silní lezci najdou povyražení v blízké Pandoře. Je to obrovský krápníkový převis s víc než 30 cestami za 7b a víc. Zvláštní kouzlo sektoru Pandora vynikne na jaře, kdy sem dírou v převise teče vodopád.
Největší oblastí kolem Buzetu je Buzetski kanjon. V šesti sektorech najdete na 120 cest všech obtížností. Zvláště populární jsou sektory Đoser a Pengari. Druhý z nich nabízí moc pěkné vytrvalostní cesty. Pokud je vaše vytrvalost dobrá a zavítáte sem v létě, vyberte si sector Befana s dlouhými cestami po krápnících. I ostatní sektory stojí za návštěvu, jmenovitě jsou to nově otevřený sektor Istarske Toplice, starší Frat a konečně Wellness Center. Všechny nabízí lezení převážně v kolmicích s občasnou plotnou či krápníkem.
Lehké cesty čekají nedaleko města Rovinj na poloostrově Punta Corrente. Je jich tady 130 a hodnocené jsou nejčastěji jako francouzské čtyřky a pětky. Začátečníci, rodiny s dětmi i sváteční lezci tady budou spokojení. Na opačném konci obtížnostního spektra se nachází nedaleký Dvigrad s plotnovým lezením po lištičkách a svojí nejtěžší cestou Malvazija (8b+ a poté, co se ulomil chyt, možná dokonce 8c+). Co by kamenem je to odtud do oblasti Linski kanal s pěti sektory plnými cest převážně střední obtížnosti.
Na východním pobřeží Istrie se nachází dříve utajovaný sektor Medjeva ležící vysoko nad stejnojmennou vesnicí. Medjeva nabízí fantastický výhled na moře a dostatek slunce v zimních měsících. Kvalita skály je tu prvotřídní a cesty jsou dobře zajištěné. Je to jedno z lezecky nejzajímavějších míst v celém Chorvatsku, a to zejména pro zkušené, silné lezce. Většina cest v Medjevě je vytrvalostní, leze se po krápnících a taky v technických plotnách. Medjeva je také domovem donedávna nejtěžší sportovní cesty v zemi – 9a, jehož přelez má na svědomí Adam Ondra. Vydáte-li se sem, prosím vás, abyste tu po sobě nezanechali odpadky a abyste dodržovali pravidla parkování a chovali se ohleduplně k místní přírodě – Medjeva je totiž součástí NP Učka.
Na Istrii je tolik lezeckých oblastí, že už se omezím jen na vyjmenování několika dalších, které doporučuji vaší pozornosti: Brseč (v sektoru Šip je třeba do cest slanit z vrcholu – polezete pak přímo od moře zpátky nahoru ke slaňáku, je to unikátní zážitek), Nad Križem (užijete si sportovky po velkých dírách dlouhé k 45 m, obvykle je tu sucho, když je Medjeva mokrá), Dabarski kukovi (vícedélky v pevné skále a s krásným okolím).
DALMÁCIE
Dalmácie má potenciál být nejen největším lezeckým regionem Chorvatska, ale také stát se významným bodem v lezecké mapě Evropy. Skály najdete kolem historického města Split, jižněji pak kolem měst Omiš a Makarska a konečně i na přilehlých ostrovech, jako jsou Hvar, Brač a další. Předností Dalmácie je přívětivé klima, klidná atmosféra historických obcí, dlouhé pobřeží a zejména pak skály, které jsou už solidně plné cest a přitom stále nepřelidněné.
Nejzápadnějším lezeckým regionem Dalmácie je Trogir. Je to dobré zimní útočiště s řadou mírně převislých cest po krápnících a ostrých lištách. Zimní prázdniny v Trogiru si užijete, zejména pokud vám vyhovují cesty ve francouzském sedmém stupni. Klenotem mezi místními oblastmi je Markezina Greda nad pevností Klis. Silákům doporučuji cestu Megdan 8b+ (v překladu boj, pozn.) v sektoru Velika rupa – je to první cesta vedoucí až na jeho vrchol. V oblasti Markezina Greda najdete povětšinou těžké cesty a nutno podotknout, že onsighty tady nejsou zadarmo. Návštěvníci bývají zaskočeni tvrdou klasou, kterou místní lezci potměšile nazývají zlatým standardem. Pokud sem vyrazíte, naskytne se vám skvělá příležitost ujasnit si, zda lezete pro čísla, nebo pro radost z pohybu. Všichni, kdo odpoví za b, tady budou spokojeni.
Pokud máte raději přívětivou klasu, bude vám lépe v Klobuku – menší oblasti na hoře Mosor. Klobuk je nový a stále skýtá hodně prostoru pro prvovýstupy. Je to klidné místo a je to odtud co by kamenem dohodil na Brač. Příznivci plotnového lezení s krápníky najdou povyražení v sektoru Perun.
Vanna Piccini, Marulianus, 7c, Marjan , foto Stjepan Krešić
Marjan je tradiční sektor, už v roce 1986 se tu konaly jedny z prvních lezeckých závodů v Evropě vůbec. Je to výborná zimní oblast chráněná od větru a suchá záhy po dešti. Cesty jsou tu dobře odjištěné a celková atmosféra je příjemná – Marjan leží na kopci na malém poloostrově s výhledem na přístav.
Největším lezeckým regionem země co do počtu cest je okolí Omiše. Stylová různorodost sektorů je pak jeho největší předností. Kolem Omiše je všechno, na co si vzpomenete – od šedých vápencových ploten po dlouhé vytrvalostní dachy po krápnících. Můžete se pustit i do vícedélek (mívají výšku k 300 m). Leze se tady celoročně, přístupy jsou povětšinou krátké a rozvinutá infrastruktura cest a pěšin umožňuje snadné střídání sektorů. Hledáte-li lehké lezení, doporučuji oblasti Planovo a Babina bara. V létě zkuste Visoke pole. A pokud vám jde o těžké cesty, zkuste nové sektory Gospicina a Perivoj, oba nabízí dlouhé vytrvalostní cesty po krápnících (zvláštní doporučení má cesta Vukowar 8b+, 50 m). Příznivcům vícedélek radím neminout stěnu Ilinac a obzvláště pak cestu Secret of Cetina 6b+ (300 m).
Kolem Omiše je ještě řada dalších skal. Doporučuji jmenovitě oblasti Zadvarje, Mimice nebo Vrulja, kde najdete i momentálně nejtěžší chorvatskou cestu Dugi rat 9a+ a k ní pár projektů, které na svůj přelez zatím čekají. Milým bonusem je opět krásný výhled na pobřeží.
Kdyby vám nestačily zmíněné vícedélky, vypravte se na horu Biokovo, která se zdvihá od moře až do nadmořské výšky 1762 m. Najdete tu jak sportovně odjištěné, tak tradiční cesty, všechno v pevné skále. Ze stěn se zaměřte na Bukovac a Veliki & Mali Borovac a konkrétně pak na cesty Dalmatinski san 6b, 600 m, Lykopolis 6b, 280 m a Forever young 7b+, 280 m. Pokud pořád nebudete mít dost, přesuňte se do Drašnice, kde je velmi těžká vícedélka Roctrip 8c+.
PAKLENICA
Pro většinu cizinců je Paklenica synonymem veškerého lezení v Chorvatsku. Je to zdaleka nejznámější oblast a rozhodně nepostrádá lákadla přírodních krás. Paklenaica je velký kaňon s obrovskými vápencovými stěnami. Ať už je vaší specializací cokoli, určitě to tady najdete – jsou tu bouldery, sportovky, tradiční cesty, technické cesty i bigwally. Sportovní cesty jsou tady převážně položené s malými lištami, ale i v Paklenici se dá narazit na krápník, a to zejména při návštěvě některého z nových sektorů. Obtížnost většiny cest uspokojí zejména střední kategorii lezců, ale najdou se tu i těžké věci – jednou z nich je Il Maratoneta 8b+, patrně nejslavnější cesta v Chorvatsku.
Sláva celé Paklenice je úzce spojená s jedinou stěnou a tou je Anića kuk – dokonalé vápno s víc než 150 cestami, hotový ráj pro vícedélkové lezce. Obtížnostní rozpětí je široké, takže se budou cítit vítáni začátečníci i lezci, kteří si umí vychutnat 8a v několika délkách nad sebou. Momentálně je nejtěžší cestou v kaňonu Spomin 8c, 350 m. K moři to není daleko a právě proto je Paklenica nejnavštěvovanější v letní turistické sezóně.
OSTROVY
Spoustu lezeckého potenciálu skrývají dalmátské ostrovy. Právě vzniká řada nových oblastí a hromada jich přitom stále čeká na své objevení. Za nejzajímavější ostrovy momentálně považuji Hvar a Brač.
O Brači se vědělo už nějakou dobu, ale věci se na něm daly dramaticky do pohybu v roce 2014, kdy sem přijela partička francouzských lezců a odjistila 23 krásných linií ve velkém amfiteátru (70 m do výšky). Osobně ho považuji za nejzajímavější kus skály v Chorvatsku. Dlouhé, masivní krápníky tady daly vzniknout vytrvalostnímu ráji. 14 ze současných 25 cest je za 8a nebo víc a všechny mají mezi 30 a 50 metry. A prostor pro další tu pořád je. Díky severní orientaci je tu lezení možné i v létě.
Hvar je mezi turisty vyhlášený pro svoje vlídné klima, vinice a vysoký počet slunečných dní v roce. Lezcům může k dnešku nabídnout 6 oblastí, z nichž nejatraktivnější je Šuplja stina (= Cliffbase) se 130 cestami ve všech stupních obtížnosti, všechny jsou navíc pouhých pár metrů od moře. Nová oblast nedávno vznikla také nad vesnicí, najdete v ní cesty dlouhé k 80 metrům a pár pěkných via ferrat.
U vesnice Velika Stiniva na severu ostrova najdete dalších 100 cest, které jsou rozmanité stylově i co do obtížnosti. V sektorech Morning sun a Jugoistok si zalezete v plotnách, za převisy vyražte do sektoru Pod spilju. Čeká tady i řádka projektů, která zatím nebyly přelezeny. Nedaleký Pokrivenik je rovněž krásný sektor v zátoce, kde jsem se svými přáteli udělal 30 nových cest a pro další tu je ještě místo. Máte-li namířeno do hlavního města Hvaru, udělejte si zastávku v sektoru Milna, který také stojí za to.
Oba ostrovy, Brač i Hvar, jsou dostupné trajektem nebo letecky.
Praktické rady na závěr
Rozhodnete-li se, že váš příští lezecký výlet bude směřovat do Chorvatska, nebudete zklamaní. Není to tu stejné jako ve Španělsku, v Itálii nebo na jihu Francie – lezení zatím není tak rozšířené, ale místní lezci jsou přátelští a rádi vás nasměrují k vaší skále nebo k vysněnému projektu. Příroda je u nás krásná a kouzlo starých vesnic i místní kuchyně nepochybně pomohou udržet vaši dobrou náladu.
Optimální čas pro lezeckou návštěvu je od podzimu do jara. Osobně mám nejradši podzim, ale i kdybyste se rozhodli vyjít vstříc svým blízkým, kteří třeba nejsou tak nadšenými lezci, a přijeli v létě, čeká tu na vás tolik lezení, že budete spokojeni – vždycky se dá najít stinný sektor a restdaye na pláži vám nejspíš také neuškodí.
Sedmdesátimetrové lano a 15 expresek by vám mělo stačit ve většině sportovních cest. Cesty jsou zpravidla velmi dobře odjištěné a výměna jištění probíhá průběžně. Nové sektory se otvírají pořád, a to i díky přispění lokálních turistických organizací. To je také důvodem, proč se prakticky všude dá najít i pár velmi lehkých cest pro začátečníky a příležitostné lezce. Obvykle ale nemusíte chodit daleko, abyste našli ty těžké.
Do Chorvatska se snadno dostanete autem i letecky. Vnitrostátní dálniční síť je dost hustá na to, abyste zde mohli pohodlně přejíždět (buďte ovšem připraveni na možnost dopravních zácp v nejvyšší turistické sezóně). Na ostrovy se můžete dostat jak letecky, tak lodí či trajektem.
Pobřeží je plné kempů, apartmánů i menších hotelů. To samé platí o restauracích – vždycky si budete moci vybrat mezi středomořskou a kontinentální kuchyní.
Abyste se snadno zorientovali a rychle našli ty pravé cesty, pořiďte si průvodce pro Chorvatsko a Paklenici (autor: Boris Čujić, vydává Astroida). Nejnovější vydání je naplánované na rok 2019 a bude obsahovat jak nejnověji vzniklé oblasti, tak dostatek praktických doporučení.
Kdo je Boris Čujić
Boris je chorvatský prvovýstupce a autor lezeckých průvodců. Má na svědomí přes 600 cest rozesetých po celé zemi. Značnou část příjmů z prodeje průvodců vrací lezeckým oblastem v podobě nákupu a osazování nového jištění.
