Co v životě děláš kromě lezení? Sníš do budoucna o lezecké kariéře na plný úvazek, nebo se připravuješ na nějakou « normální » práci?
Studuju práva, momentálně jsem v posledním ročníku denního studia. Vidím právo jako svoji druhou vášeň. Nikdy jsem nechtěl být «jenom» lezec. Vyhovuje mi mít v životě ještě druhý stimul - intelektuální. Není snadné najít mezi dvěma takhle odlišnými věcmi rovnováhu, ale věřím tomu, že se správnou motivací to jde.
Až skončí moje závodní kariéra, chci se zabývat pracovním právem.
Co si myslíš o novém olympijském formátu? Chceš se kvalifikovat do Tokia 2020?
Nelíbil se mi. Vždycky jsem lezl na laně a trénoval na boulderovce. Rychlost pro mě byla novou věcí, která mě nikdy nelákala. Ale zkusil jsem to a nakonec jsem tomu dokonce přišel na chuť. Zvyknul jsem si lézt i na rychlost a popravdě mám pocit, že mi něco dala, že jsem díky ní lepší lezec. Rychlostní lezení vyžaduje koordinaci, explozivní sílu, přesnost a klade nároky i na hlavu.
Mám letos v plánu dělat maximum pro úspěch ve všech závodech, abych se dostal do olympijského výběru.
Která skalní oblast tě uchvátila? Měl bys případně nějakou hezkou vzpomínku?
Kalymnos. Po dvou návštěvách říkám, že je to dokonalé místo pro lezeckou dovolenou. Je to úžasný řecký ostrov, který každé ráno probouzí krásný východ slunce, do oblastí se jezdí na motorkách, leze se po super krápníkách a večery tam mají takovou tu typickou lezeckou atmosféru.
Jaký je tvůj oblíbený profil – převis, plotna..?
Nejradši mám převisy. Líbí se mi vyložené střechy. Ale technické ladičky si taky dokážu užít.
A co bys nazval svojí zvláštní zbraní pro nejvypjatější okamžiky na skále?
Patování! Jak mi nateče a ocitnu na hranici pádu, zapatování je spása. Dobrá pata už mi párkrát zachránila cestu.
Co podle tebe v současnoti postrádá lezecká komunita nejvíc ze všeho? Co a jak by se podle tebe dalo zlepšit?
Lezení nezpochybnitelně roste, a to hodně rychle. Bude na olympiádách v roce 2020 a 2024, je čím dál častěji v dokumentech (jako teď ve Free Solu), v populárních filmech i v reklamách... Za jednu z klíčových hodnot v lezení považuju nutnost respektovat svoje působiště – a tím myslím přírodu.
S tím, jak roste význam lezení, přichází podle mě šance lezecké komunity přitáhnout pozornost třeba k otázce klimatické změny.
Jakou lezeckou knihu/film máš nejradši? A nelezeckou?
Nemám jednu vyloženě nejoblíběnější lezeckou knížku nebo film. Všechny mě dokážou v nějakém ohledu inspirovat.
Mimo lezení mám nejradši cokoli od Kena Folletta.
Co bys doporučil lezcům, kteří mají strach z pádu?
Při lezení s lanem doporučuju jít na pády postupně. Začít s malými plánovanými pády, které vám připadají bezpečné, a postupně zvětšovat výšku. Když tohle funguje, začněte padat při lezení, aniž byste o pádech přemýšleli. Nakonec bude vaše chuť vylézt nějakou cestu určitě větší než strach z pádu a vy na něj budete moct zapomenout.
Co bys doporučil lezcům, kteří bojují na poli motivace? Potkal tě vůbec někdy problém s motivací?
Motivace je klíčová. A klíčem k motivaci je podle mě konkrétní cíl. Když se cítím málo namotivovaný a nechce se mi do tréninku, tak udělám krok zpátky a zamyslím se nad tím, co chci vylézt a proč tohle všechno dělám.
Dodržuješ tréninkový plán? Jak vypadá?
Dodržuju a mám kolem sebe navíc několik trenérů ku pomoci – trenéra lezení, fyzičky, mentálního kouče. Moje tréninky jsou detailně naplánované. V závislosti na ročním období lezu 3 – 4x týdně, 2 – 3x trénuju fyzičku a 1 – 2x mám specifický trénink, který se zaměřuje na sílu v prstech, maximální sílu, koordinaci nebo na stabilitu v plotnách. Čím dál tím víc se mi ale všechny tyhle činnosti propojují, takže můj nejtypičtější trénink vypadá takhle – rozlez, chvilka na boulderu, pár pokusů v rychlostní cestě a pak se dostanu k lanu.
A dietu?
Můj trénink je poměrně náročný a tomu odpovídají i moje stravovací návyky. Snažím se jíst zdravě a před, při i po tréninku do sebe dostat všechny potřebné živiny. Ale jasně, že si taky sem tam dám něco sladkého.
Dokážeš si představit, že bys svůj život spojil s někým, kdo neleze? (myšleno romanticky)
No jasně.
Foto: Michaël Timmermans