Zavři oči a představ si dokonalé lezení na žule. Teď je otevři, promrkej a dostaň z nich obrázky Yosemit. Zkus to znovu. Pokud napodruhé vidíš hladké žulové stěny rostoucí přímo z moře, kolem zelené pastviny poseté ovcemi a na to všechno svítí nízké slunce, které nikdy nezapadá, jsi tam už skoro se mnou! Podívej se teď ještě k úpatím těch stěn, kde se na bílých písčitých plážích povalují obrovské balvany, a pak ještě pohleď druhým směrem do hlubokých údolí. I tam totiž najdeš hotové lezecké poklady.
Zkusím teď dát naší sdílené představě realističtější obrysy. Už víš, že jsme na Lofotách. Jsem přesvědčený, že je to jedno z nejkrásnějších míst na Zemi vůbec. A navíc je tady tolik lezení! Kdybych měl v deseti bodech shrnout, co očekávám od dokonalé letní destinace a vyhodnotit Lofoty, dopadlo by to následovně:
Krajina
Mám rád místa, kde se můžu nechat ohromit horami i mořem, kde jejich kontrast podtrhuje krásu obojího. Koneckonců taky všichni potřebujeme něčím pěkným nakrmit Instagram, že? Lofoty jsou synonymem krásné krajiny. Požadavek č. 1 je naplněn beze zbytku.
Kvalita skály
Věc, kterou je těžké vyčíst z instagramových obrázků. Navštívil jsem už řadu dechberoucích míst, kde stála skála za málo. Pokud máš v úmyslu na své dovolené hlavně lézt, tak asi nechceš po dvou hodinách boulderingu zahájit třídenní rest kvůli děravým prstům. Zrovna jako nemáš chuť se strachovat o své pevné zdraví a bezchybný vzhled kvůli nekompaktní skále. Skála tudíž musí být pevná a nesmí požírat kůži. Na Lofotách jsou místa, kde si bříška prolezeš snadno, třeba Flagstatpollen, ale z velké většiny jsou tu kameny ohlazené mořem a kůži ti ponechají. Vrátil jsem se odtud také zcela zdráv a s úsměvem plným zubů, z čehož lze soudit, že tu volné kamení často nepadá.
Počasí
Ono je totiž spoustu nádherných míst s krásnými, kompaktními skalami. Vsadím se, že rovníková Afrika i amazonská džungle mají skvělých skal dost. Ale nikdo, kdo je při smyslech a chce lézt, a nejen sbírat vizuálně strhující matroš pro marketing RedBullu, nemůže ignorovat zeměpisné šířky a panující roční období v místě, kam se chystá. Základní poučka praví, že v létě se jezdí na sever anebo na polokouli, kde je právě zima. Na Lofotách jsem byl dvakrát a strávil jsem tam v součtu pět týdnů. V těch pěti týdnech bylo jen šest dní, kdy jsme nelezli kvůli počasí – čtyři dny propršely a dvakrát se nám zdálo, že je na boulderování příliš horko. Ve zbytku času byly podmínky ideální. Všudypřítomný vánek má pod kontrolou vlhkost skály a zeměpisná poloha Lofot skýtá únik z veder, která ve zbytku Evropy způsobuje buď přehlížený nástup globálního oteplování anebo horečnost diskusí o mágu na českých lezeckých webech. Lofoty jsou zkrátka místo, kde si zaboulderuješ v obligátní čepici s bambulí a nebude to jen kvůli stylu. Užiješ většinou i triko s dlouhým rukávem. Nutno ovšem říct, že počasí je nevypočitatelný aspekt každého výletu a já mívám prostě kliku. Takže pokud ti lofotská dovolená proprší, zkus na mě nebýt naštvaný – nejspíš jsem jenom na svojí dovolené někde jinde, kde zrovna svítí sluníčko.
Mír a bezpečí
Tenhle požadavek se u mě nevyčerpá absencí válečného konfliktu. Pokud nemáš rád davy stejně jako já, raději nesdílej články o Lofotách s příliš velkým počtem kamarádů. Na Lofotách totiž stále platí, že budeš častěji boulderovat sám spíš než s desítkami dalších návštěvníků. Totéž se bohužel nedá říct o návštěvách turistických míst, ale tady zatím postačí poptat se po hezkých túrách místních a ignorovat rady z provařených turistických příruček. Klid a samota jsou stále k nalezení. Na Lofotách se taky nemusíš řešit, zda jsi zamknul auto a zda v něm najdeš všechno, co jsi v něm nechal. Jediné, na co ti zbývá k řešení, je správný program v boulderu.
Pestrost
Za ty roky lezení ji vyžaduji čím dál víc. Chápu, že pro řadu lezců je stylová pestrost lezení na novém místě spíš nevýhodou, protože jim déle trvá, než si zvyknou na místní standardy a něco vylezou. Ale pokud k lezení přistupuješ víc jako k zábavě než jako k údělu s cílem posunout své hranice zas o kousek dál, budou pro tebe Lofoty skvělým hřištěm. Najdeš tady všechno od hladkých technických rajbasů až po děrovaté převisy, vyzkoušíš si dlouhá dynama, lišty i krásné hrany. Pestrost taky znamená, že tady tvoje hustá holka může ladit 8Ačka, zatímco ty budeš mít neustálý přísun 6Aček, která můžeš pytlit jako na běžícím pásu. Anebo samozřejmě i naopak.
Šíře možností
Lofoty se před čtyřmi lety dočkaly vydání obsáhlého průvodce Lofoten Bouldering od Jonase Paulssona. Najdeš v něm krásné fotky a na 700 problémků ve všech boulderingově nejrozvinutějších oblastech ostrovů. Za svoje dvě návštěvy Lofot jsem stihnul zalézt ve většině oblastí a bouldery mi zatím zdaleka nedošly. A ohromný potenciál podle mě stále leží ladem. Týká se to zejména nejtěžších linek, které se zatím nedočkaly prvopřelezů. Dám své slovo na to, že tady je pár klenotů, které jen čekají na svoje objevitele, aby z nich udělali klasisky. Nejvíc neprostoupených směrů v osmém stupni čeká v oblastech Kvalvika, Storura, Trolldalen a v okolí Svolværu. Prváče sedmiček a lehčích boulderů se dají dělat úplně všude.
Lokální dostupnost
V celé Skandinávii není problém s dostupností míst a pobytem, kde si usmyslíš, a pro Lofoty to vzhledem k jejich nevelké rozloze platí dvojnásob. Severní kraje mají sympatickou zajímavost, kterou nazývají právem potulovat se (anglicky every man´s right nebo freedom to roam, pozn. ed.). Nemusíš se tady bát, že proti tobě místní farmář namíří zbraň, až se mu budeš procházet po louce. Na venkově se můžeš pohybovat volně po většině pozemků a přespávat všude, kde to není výslovně zakázáno. Pamatuj přitom na respekt k majitelům pozemků. Máš-li duši poutníka a rád se koupeš v jezerech a v moři a spíš na odlehlých místech, budeš na Lofotách v sedmém nebi. Většina skal je blízko parkovišť, výjimky jsou sektory Klavika nebo Bunes.
Služby
Drahé, ale výborné, mám-li být stručný. Na Lofoty jsme pokaždé jeli dodávkou, což nám umožnilo přivézt si dost věcí, na kterých jsme ušetřili – vlastní auto, bouldermatky, jídlo, léky, alkohol. To všechno je v Norsku dvakrát až třikrát dražší, v případě alkoholu až desetkrát. Pitnou vodu tady ale dostaneš zdarma u benzínové pumpy anebo si můžeš zjistit, zda je pitná voda z jezer, která často slouží jako její zásobárna. Stačí se zeptat místních. Diesel vyjde na 1,60 €/l. Pokrytí telefonním signálem je bezchybné, na většině míst je 4G. Norsko sice není v EU, ale na roaming se tady vztahují stejná pravidla. Youtubeři sem tedy mohou jet bez obav. Moje přítelkyně musela na dálku pracovat a nic jí nestálo v cestě, snad až na rozptylující přírodní krásy. Větší usedlosti – někteří jim nadneseně říkají města – jsou vždycky na dosah, takže ať už potřebuješ do nákupního centra, nemocnice nebo do kavárny, nebude to problém.
Finanční dostupnost
Moje zkušenost říká, že všude utratíš přesně tolik, kolik jsi ochoten utratit. Pravdou ale zůstává, že sever není ani levný, ani blízko. Náklady pobytu se dají seškrtat na naftu, trajekty a silniční poplatky, pokud jsi ochoten chytat ryby a přivézt si poctivé zásoby rýže a těstovin. Pokud nemáš trpělivost na řízení, můžeš letět do Bodø z Vídně zhruba za 350 €. Když to vezmu ze svého pohledu, přišlo mi ale každé € na Lofotách dobře utracené.
Společenský život
Pokud jedeš na Lofoty lézt po vlastním, potkáš podobně naladěných lezců dost, zejména kolem Heningsvær under Presten a Gandalf. Pokud sem míříš za boulderingem tak jako my, zástupy nových přátel nečekej. Osobně mám rád o prázdninách klid a samotu a na Lofotách jsem se nemusel snažit, abych je našel. Pokud jsi samotářský typ, není co řešit, pokud naopak společnost vyhledáváš, stav se na kafe v lezecké kavárně v Heningsværu. Kdyby nic jiného, dělají tu skvělé burgery.
Co dělat na jednotlivých ostrovech
Pokud se ti v hlavě rodí plán, dám ti ještě pár rad na cestu. Zahájíš-li návštěvu Lofot od jihu trajektem do Moskenes, rozhodně nevynechej na nejjižnějším ostrově Mosenesoy návštěvu pláže Kvalvika. Přibal i bouldermatku a lezky, protože je to vizuálně nejpodmanivější lezení široko daleko. O restdayích stojí za vyzkoušení populární treky kolem Reine a Å.
Další ostrov se jmenuje Flagstadoy a najdeš na něm dvě krásné oblasti – Storuru s obrovským boulderingovým potenciálem a Flagstadpollen, kde je i slavný boulder Rough Gem 8B od Nalleho Hukkataivala. Restday rozhodně stojí za to strávit ve staré rybářské vesnici Nusfjord a návštěvou designové kavárny s galerií v Glasshytta Vikten.
Ostrov Vestvagoy je větší než první dva a je na něm řada menších sektorů. Za hlavní a nejrozvinutější lze považovat Uttakleiv na severním konci. Nedaleko je i jediný (pokud vím) sektor pro sportovní lezce s lanem, jmenuje se Eggum. Malé sektory na Vestvagoyi mají obvykle pár boulderů, ale ty stojí za to. Kousek od vesnice Sand je třeba boulder Outlook 7C, který dostal svoje jméno proto, že vede po kameni nahoru k majáku. Na jihu ostrova se nachází patrně nejfotogeničtější hrana ostrova – King Fisher 7A. Pokud tě zajímají vikingské báje a pověsti, navštiv vikingské muzeum v centru ostrova Lofotr.
Nejmenší ostrov se jmenuje Gimsoy. Boulderů tady nenajdeš mnoho, ale díky několika z nich – jmenovitě třeba Finnish Line 6B – nebudeš svojí návštěvy litovat. Doporučuji i výšlap na horu Hoven stojící osamoceně v severní části ostrova.
Lezecky nejvíc co nabídnout má jednoznačně nejsevernější ostrov Austvågoy. Pobřeží u Svolværu a Heningsværu je obsypané skvělými kameny. Většina tradičních cest je rovněž na Austvågoyi, což znamená celkově vyšší koncentraci lezců i boulderistů. Až pojedeš do Heningsvær nebo Kallestrandy, rozhodně nevynechej zastávku v Presten boulders a Stem Bastensen. Řadu pěkných boulderů najdeš i na plážích cestou do Svolværu. Austvågoy je také ostrov, kde jsme se nejvíc nachodili, protože má vyšší a dramatičtěji vypadající hory, které nabízí krásné výhledy do okolí.
Abych to celé shrnul – bouldering na Lofotech je stále v plenkách, ale nepochybně stojí za dobrodružnou výpravu na sever z mnoha důvodů, které jsou nejen lezecké. Až se tam vydáš, buď ohleduplný k přírodě a k místním, protože právě unikátní příroda a místní obyvatelé vytváří atmosféru ostrovů. A možná, že se tam potkáme, protože já jsem si jist, že druhá návštěva nebyla moje poslední!
FOTO: Climbing Bus, Lucie Šancová
