Když přijde Kyra Condie na boulderovku, kde ji nikdo nezná, snadno místní oklame tělem. Útlá malá holka zachumlaná do péřovky, aby neprochladla, nevyvolává očekávání ničeho výjimečného. Místní borci dál poklidně diskutují, jak na v10, která je nechce pustit (pozn. pro překladatele – kterou nemohou vylézt). Ani si nevšimnou, že někdo přišel.
To se změní, jakmile Kyra shodí bundu, obuje lezečky a dotkne se prvního chytu. Je to skoro jako proměna hrdinky v komixu – najednou se na ní rýsují svaly a dynamičnost jejího pohybu prozrazuje, jakou má převahu. Někdo z místních se jí brzy zeptá, zda by nezkusila jeho projekt. V zápalu boje během chvilky zapadne mezi lokální bušiče. Bouldering zkrátka lidi spojuje – sdílí stejné problémy a rozumí si v názorech na jejich řešení. Hlavně silou, občas skokem nebo nohama na tření.
Lezečky do Tokia
Kyra Condie je americká profesionální lezkyně a olympijská reprezentantka USA v lezení. Od začátku roku je také novou ambasadorkou Ocúnu. Protože je značka Ocún na americkém kontinentě nová, zdálo se jako nejlepší způsob, jak se s Kyrou seznámit, pozvat ji na návštěvu do Česka.
Během jednoho týdne v únoru tak Kyra poznala, jak v Ocúnu navrhujeme lezečky. Také se podívala do jednoho z výrobních závodů, aby zjistila, jak se šijí a který detail na nich slouží jakému účelu. To jí pomohlo lépe pojmenovat svoje vlastní požadavky na závodní boty a vybrat si konkrétní model pro každou ze tří olympijských disciplín.
Pro bouldering a lano si Kyra vybrala nejnovější výkonnostní lezečky Nitro. Na rychlost má předvybrané dva kandidáty, a sice juniorské závodní lezečky Rival nebo léty prověřené klasické lezky Pearl – má totiž úzké chodidlo, takže jí oba tyhle modely dobře sedí. Při lezení na rychlost je navíc třeba komfortní lezečka, která ale není úplně měkká. Výbušný styl rychlolezení totiž znamená nutnost hodně tlačit do nohou a to by v měkkých botách mohlo bolet.
Protože pár měsíců před olympiádou je pro Kyru každý den bez tréninku tak trochu ztracený, nakoukla během svojí návštěvy i na českou lezeckou scénu. Vyzkoušela několik pražských stěn a navrch drážďanskou Mandalu. Půl dne strávila venkovním boulderingem na Děčínském Sněžníku. Na všechny dojmy jsme se jí na konci její návštěvy zeptali.
Navštívila jsi někdy v minulosti dílnu, kde se vyrábí lezečky?
Nikdy jsem v žádné nebyla. Rozhodně jsem si nemyslela, že se toho na lezečkách tolik vyrábí ručně. Ohromila mě zručnost, s jakou se je třeba vyrábět každou jednotlivou botu. Od teď si práce, která je spojená s výrobou kvalitních lezeček, mnohem víc cením!
Co tě ještě na celém procesu designu a výroby zaujalo?
Myslím, že nejvíc mě fascinovala schopnost dělníků vyvinout přesně požadované množství napětí při natahování gumy v každé lezečce. Švec gumu natahuje ručně na každou lezečku a je přitom velmi precizní, to mě opravdu dostalo. Taky teď po prohlídce výroby mnohem lépe rozumím funkci různých drobných detailů, které od sebe odlišují různé typy lezeček.
Jaké jsou tvoje klíčové požadavky na lezečky?
Na závody potřebuju lezečku, která je hodně všestranná. Během závodů je běžné, že v jednu chvíli potřebuješ stát na tření na struktuře a záhy musíš ustát malý stup, takže klíčem je mít botu, která optimálně vyvažuje měkkost s tuhostí. Oblíbila jsem si lezečky Nitro, protože jsou měkké ve středu a zároveň mají malou mezistélku, která je dělá o něco tužší ve špičce. Dodatečnou oporu poskytuje i napětí v klenbě.
Jak se ti během pobytu v Česku lezlo na našich bouldrovkách?
Lezení na místních bouldrovkách jsem si užila! Stihla jsem několik dobrých tréninků, vaše bouldrovky mi připomínají ty, na které jsem byla zvyklá doma v Minnesotě, a myslím, že jsem docela rychle zapadla mezi místní. Lezení s nimi mě bavilo.
A jak se ti lezlo na Sněžníku – je podobný nějaké oblasti, kterou znáš?
Je to jedinečná oblast už kvůli té rozhledně nahoře a kvůli výhledu do kraje, který se otvírá z vrcholu hory. Během naší návštěvy bylo chladno, takže jsem nezkoušela nic moc těžkého, ale ráda bych se vrátila! Materiál je pevný a lepivý, přijde mi to jako super oblast a líbí se mi, že to není daleko z města.
Kterou část svého tréninku bys teď s blížící se olympiádou nevynechala, ani když jsi na výletě?
Zařídila jsem to tak, abych se několikrát dostala na stěnu i během svojí návštěvy u vás. Líbí se mi poznávat cizí města skrze jejich lezecké stěny a baví mě poznávat místní lezce a dělat si tak obrázek o lezení na novém místě. V tréninku nikdy nevynechávám kampus a hangboard, když chci, abych měla pocit, že byl efektivní. A taky je dobré, že je to něco, co můžu dělat prakticky na jakékoli stěně na světě, když cestuju.
A co stravování na cestách – jak to zvládáš?
Jsem vegetariánka, takže jsem měla drobné obavy, co budu jíst. Ale ukázalo se, že v Praze jsou mraky super vegetariánských a veganských restaurací. Vyzkoušela jsem i několik tradičních českých jídel. Myslím, že domácí borůvkové knedlíky zařadím mezi svoje nová oblíbená jídla.
