Loni jsi byl ve formě. Byl jsi jedním z lezců, kteří měli šanci nominovat se na Olympiádu. A v tu chvíli přišlo zranění. Kdy to přesně bylo?
Stalo se to naštěstí až na konci sezóny. V Toulouse (poslední nominační závod do Tokia v roce 2019, pozn.) jsem byl dobře připravený, ale zrovna tak byli ostatní. Rozdíly v lezení můžou být často malé, to samé ale bohužel nikdy neplatí pro výsledky.
Jak ses zranil?
Jeli jsme stavět bouldery do lezeckého centra Mandala v Drážďanech. S kamarádem Zanem jsme se rozhodli udělat si krátkou zastávku na Sněžníku, který je cestou. Lezli jsme nakonec na Modříně (sousední oblast na stejném kopci, pozn.) a topovali jsme jeden boulder za druhým. Jenže začalo pršet. My jsme měli jen jednu bouldermatku a já jsem spadnul z výlezu a trefil levou rukou kámen. Jel jsem na CT a tam jsem zjistil, že mám zlomenou loketní kost.
Vrátíš se tam někdy, nebo máš s tím místem teď spojené negativní pocity?
V takovéhle situaci bych řekl, že to byla prostě jen smůla. Neexistuje viník. Není to ani vina chytače, ani té skály. Mohlo se mi to stát stokrát předtím a sto dalších situací s podobným rizikem zase přijde.
Jaká byla na začátku tvoje prognóza?
Měl jsem dvě možnosti. Buď dostat sádru, nebo podstoupit operaci. Podle názoru doktorapro mě byla operace lepší variantou, protože po ní dojde k menšímu úbytku svalové hmoty. Vybral jsem si tím pádem operaci a ruku jsem brzy mohl používat k velmi nenáročným činnostem. Trvalo to 6 týdnů, než jsem se poprvé mohl dotknout chytu.
Byla tvoje rekonvalescence pomalejší, rychlejší, nebo v zásadě odpovídala prognóze?
Po 6 týdnech jsem mohl začít lézt lehčí cesty. Lezl jsem 6 dní v kuse a zvládl jsem svoje první 8a po operaci. Z toho mě ruka začala opět bolet, takže jsem si naordinoval další týden pauzy. Nikdy dřív jsem neměl žádnou zlomeninu, takže je pro mě těžké říct, zda je tahle rekonvalescence rychlá, nebo pomalá. Bolest se čas od času vrací, ale to je prý normální. Vzhledem k tomu, že už jsem vylezl i něco těžšího, bych řekl, že je moje rekonvalescence asi docela rychlá.
Jak ses vyrovnával s frustrací ze zranění?
První dva týdny jsem byl hodně frustrovaný a navíc unavený z operace. Bylo to pro mě těžké i proto, že všechny moje záliby vyžadují dvě zdravé ruce. Nakonec jsem začal s túrami po nejbližších horách.
Musel ses vzdát mnoha plánů?
Mrzelo mě, že musím vynechat novoroční výlet do Ticina. Našel jsem si tam pár projektů a těšil jsem se, že se tam tuhle zimu dostanu častěji.
Jak se teď cítíš? Vracíš se do formy rychle?
Jsem rád, že jsem nepřišel o veškerou koordinaci. Samozřejmě jsem potřeboval získat zpátky i nějakou sílu a pořád ještě ji nemám všechnu.
Nejsou vlivem pandemie tvoje šance dostat se na Olympiádu paradoxně zase o něco větší? Pořád ještě je volné místo z Mistrovství Evropy, jehož odklad ti dává víc času na trénink. Taky je tady „divoká karta“.
Nechci ohledně vstupenky do Tokia vytvářet přílišné naděje (a nadějemi teď myslím hlavně tlak). Ale stejně budu trénovat a budu se snažit do toho ještě jednou dát všechno.
Věnuješ se kvůli svojí ruce nějaké rehabilitaci?
Můj recept je vždycky lezení. Lézt čím dál tím víc, abych se postupně dostal tam, kde jsem přestal. Takhle jsem to dělal vždycky a vždycky budu.
Bolí tě teď lezení?
Bolí. Ne vždycky, ale někdy to dokáže být otravné. Nejdůležitější ale je, že se zas můžu snažit naplno.
K čemu jsi využil čas, který se ti nelezením uvolnil?
Kromě turistiky, kterou jsem už zmiňoval, toho moc nebylo. Když mi to postupné hojení ruky dovolilo, začal jsem se skitouringem.
Rozšířil sis během pauzy svoje poznání něčeho nového anebo sebe?
Haha, ani moc ne. Vím toho stejně jako předtím. Že stát se může cokoli a že jsou věci, které neovlivním. Asi jsem si našel nové sporty, ale hned jak jsem začal znovu lézt, uložil jsem je k ledu.
Dokážeš si – čistě teoreticky – představit život bez lezení?
Nedokážu! Je to můj život, moje práce a moje vášeň. Kdyby lezení neexistovalo, nejspíš bych si našel jiný sport a zkusil se v něm dostat podobě daleko.
Máš nějakou radu pro lezce, kteří se snaží překonat zranění?
Prostě počkat, než to zase bude dobré. Je to blbý a otravný, ale negativní energie nepomáhá. Najděte si něco, co máte rádi, a buďte víc s lidmi, na kterých vám záleží.
